16. 2. 2014 - Tomáš Michálek na 1. neoficiálním MS jednotlivců v Nice

Do země pétanque zaslíbené se nakonec kromě Toma vydal i Ivoš s Honzou Michálkovými a Laďa Husák. Rozhodli jsme se pro letadlo z Vídně a na letišti jsme se kromě rakouské a ukrajinské výpravy střetli také s výpravou slovenskou, ale tou olympijskou, která cestovala do Soči. Zatímco v našich končinách panovalo studené a deštivé počasí, při příletu do Nice jsme si připadali jako uprostřed jara. Modrá obloha, sluníčko a teploty vysoko nad nulou.

Byli jsme ubytovaní hned naproti letiště, takže jsme se zájmem sledovali, jak před našimi okny startuje jedno velké letadlo za druhým. Než jsme se vydali na slavnostní zahájení, našli jsme si chvilku, kdy jsme se vydali aspoň trochu obhlédnout město. Došli jsme až k pláži, kde měli své žně rybáři, koupili si pravou "fromážovou" bagetu a objevili jsem bouledrome, kde právě probíhal malý venkovní turnájek.

Večer nás drožkář, jak jsme přezdívali člověku, který měl na starosti přepravování delegací z bouledromu na hotel a naopak, přivezl do jedné ze dvou velkých krytých hal, kde se mělo hrát a jíst. Úvodní ceremoniál byl poněkud únavný, neboť se hodně mluvilo. Po slavnostním nastoupení ale začalo to nejzajímavější, a to losování dvou švýcarů. Tomáš padl do jasně jednoduší větve a věřili jsme, že se nám podaří postoupit.

Druhý den v sobotu se už začalo hrát. Tomáš nastoupil proti silnému Maroku a sehrál velice povedené utkání. Ze začátku sice prohrával, ale dokázal se zvednout a dostat Maročana pod tlak. V rozhodující chvíli se mu ale nepovedly dvě koule a Afričan jeho zaváhání nemilosrdně využil.

Druhý zápas hrál Tomáš proti San Marinu a při pohledu na hru skoroitala měl vyhrát. Jenže nešla mu střela a na plasu byl hráč San Marina o něco přesnější. O prohře rozhodl až druhý nához po limitu.

V tu chvíli jsme věděli, že k postupu teď vede jediná cesta, a to vyhrát všechny zbývající tři utkání. Los nám přidělil Mongolsko a tentokrát Tomáš nezaváhal a Mongola, rozverného človíčka a dvojnásobného mistra světa v judu, porazil s kanárem.

Jenže čtvrté kolo dalo stop všem nadějím. Tomáš hrál proti Australanovi, který nehrál nejlépe, ale za to hrál nesmírně pomalu a Toma vůbec nepustil do rytmu. Hra to byla vysoce nezáživná a na limit se opět podařilo vyhrát soupeři.

Páté kolo hrál Tomáš proti Estonci, ale zápas postrádal zaujetí na obou stranách, neboť oba hráči byla zklamáni ze svého vyřazení. Vyhrál nakonec muž z Pobaltí a my tak aspoň zamířili na večeři do druhé haly.

Druhý den se Tomáš popral o postup do čtvrfinále "B" turnaje, ale proti hráči z Nové Kaledonie to neměl moc lehké. Sice se snažil a zahrál poměrně dobře, nakonec to nestačilo a opět velice těsně prohrál. Zbytek turnaje jsme tak už byli jenom diváci a mohli jsme sledovat ty nejlepší hráče, jak se probíjí do finále.

V tom samozřejmě nechyběl Dylan Rocher z Francie, který bez problémů porazil Švéda a získal pro sebe a svoji zemi další titul. Třetí místo obsadil Tunisan s Němcem.

Večer byl přichystaný galavečer, který se konal ve vedlejší hale. Čekalo nás několik chodů a také vína a pravé šampaňské, které jsme si následně stáhli i od okolních muslimských stolů. Ivoš s Laďou večer zavítali ještě na pokoj Mongola, kde pokračovala oslava v ruštině, zatímco Tomáš usnul únavou ze dvou náročných dní snad ještě dřív, než vůbec zalehl do postele.

V pondělí jsme se plní příjemných zážitků vraceli letadlem zase domů, ale na letišti jsme málem zmeškali letadlo, neboť jsme se trochu ponořili do oslíka a zapomněli, jak ten čas rychle letí. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili zpět a ještě jednou bychom chtěli poděkoval Kubovi Jakubkovi a Romanu Bytešníkovi za odvoz a přívoz na letiště a zpět.